Temný les očkama veverky

10. března 2010 v 23:24 | TaCi |  Mé povídky
Další slohová práce ze školy. Tentokrát jsme měli téma líčení. Já popisuji temný les.. Jsem veverka.



Temný les plný divé zvěře , je pro tak malého tvora, jako jsem já velice nebezpečný. Hustě rostoucí stromy nedovolí průchodu slunečních paprsků, které které by vysoušely zdejší vlhkou půdu, jež se mi lepí na packy a panuje tu nejtemnější tma , jakou žádné lesní zvířátko nezažilo. Kdyby tu jen byla tma, ale to není jediné, co mne na tomto lese děsí. Zvuky, které slýchávám, celý den a celou noc jsou opravdu strašidelné. Houkání sov, vytí hladových vlků na měsíc, šramot tlapek drobných tvorů, dusot kopyt děsících se srnečků a pískoty vystrašených hlodavců, které zněly, jakoby prosily o odpuštění. Při jakémkoliv zašumění větví se otáčím. Bojím se jít pro oříšky, pro své mladé. Je to tu příliš nebezpečné. Nebylo by to poprvé, co by mně napadli zdejší strašidelní sousedi. Tenkrát jsem vyvázla jen se zlomenou tlapkou, ale příště? Takové štěstí mě znova potkat nemusí.
Co to? Zašumění listí za mými zády. Na ocásku se mi naježil kožíšek. Chtěla jsem utéct, ale strach, nebo snad lepkavá lesní zem? Mne přichytil nožky a nemohla jsem utéct. Z křoví vylezl veliký, šedivý vlk s mnoha jizvami ve tváři. Sbohem Zrzečko, sbohem Tlapičko, sbohem má dítka, plakala jsem nad svým osudem. Vlk se pomalu blížil. Jeho pohled mě děsil. Již byl pár kroků ode mne a … olízl mou tvář. Že by tento les přece jenom nebyl tak krutý?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama